Spočítaná, ne nazdobená

Co na mapě je

• 5 044 hvězd do 6. magnitudy – zhruba vše, co je pod tmavou oblohou vidět pouhým okem, každá ve své katalogové jasnosti a skutečné barvě (index B–V).
• Všech 88 souhvězdí, když chceš, i s názvy a popisky jasných hvězd.
• Pás Mléčné dráhy.
• Měsíc ve skutečné poloze a fázi.
• Planety viditelné pouhým okem – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn – tam, kde té noci byly.

Jak se obloha počítá

1. Tvůj místní čas se změní ve světový okamžik. Zadaný čas se bere jako čas na hodinách v tom místě, s časovým pásmem a pravidly letního času pro to datum.
2. Otáčení Země. Z okamžiku se stane juliánské datum a pak místní hvězdný čas: která část oblohy byla nad tebou.
3. Kolébání Země. Katalogové polohy platí pro rok 2000; opravujeme je o precesi, pomalé putování zemské osy, k tvému datu.
4. Tvůj obzor. Každá poloha hvězdy se přepočítá na výšku a směr viděné z tvé zeměpisné šířky a délky.
5. Plakát. Klenbu oblohy promítneme na plochý kruh: bod přímo nad tebou je uprostřed, obzor na okraji.

Měsíc a planety počítá otevřená knihovna astronomy-engine. Automatické testy výpočty ověřují na známých faktech – třeba Polárka musí být ve výšce rovné zeměpisné šířce pozorovatele.

Jak mapu číst

• Střed je bod přímo nad tebou (zenit), okraj je obzor.
• Když je sever nahoře, východ je vlevo. Tak vidíš oblohu, když ležíš na zádech a díváš se nahoru – jako otočnou mapu hvězdné oblohy drženou nad hlavou.
• Mapa ukazuje oblohu, jaká byla, bez ohledu na počasí a i ve dne: hvězdy, které byly v tu chvíli nad obzorem.

Zdroje dat

Hvězdný katalog, obrazce a názvy souhvězdí i obrys Mléčné dráhy pocházejí z otevřených datových sad d3-celestial, založených na volně dostupných hvězdných katalozích. Polohy těles Sluneční soustavy dodává astronomy-engine a vyhledávání míst využívá geokódování Open-Meteo.